Zdeněk Jemelík, Motivace a svědomí zločinců
V pondělí 8.prosince 2025 uplyne pět let od podání trestního oznámení proti nepotrestaným pachatelům zločinu vydírání, spáchaného v jesenickém penzionu U Kohouta na zlínských podnikatelích bratrech Ladislavu a Janovi Lebánkovým. Středočeská kriminálka na objasňování případu ztroskotala hlavně díky neochotě zadavatele vydírání ods. Romana Šulyoka ke spolupráci. Poškození sice svědčili proti notáři a advokátovi, kteří je nechali podepsat pod nátlakem listiny, jejichž obsah neznali, ale jindy neúprosný žalobce, exprokurátor Tomáš Milec, je pouze použil jako svědky. Krajský soud v Praze odsoudil dne 27.září 2016 Romana Šulyoka k trestu odnětí svobody v trvání 7,5 roku a Lukáše Loučku k podmíněnému trestu. Ods. Roman Šulyok si již před odsouzením přivezl z Německa trest odnětí svobody v trvání 7,5 roku za obchodování s drogami. Na tomto stavu se do dnešního dne nezměnilo vůbec nic, přestože ods. Roman Šulyok výpovědí před Krajským soudem v Praze dne 29.června 2020 umožnil doplnění vyšetřování do úplného stavu.
Napsal jsem řadu článků (např. seriál Zločinci pod záštitou státu 1-6), v nichž jsem popsal svérázný způsob vyšetřování a opatření k ochraně osmi nepotrestaných pachatelů, která mohou způsobit promlčení zločinu. Rozhodl jsem se doplnit obraz kauzy zamyšlením nad motivaci a svědomím pěti zviditelněných pachatelů, či přinejmenším podezřelých.
Všechny spojuje snaha o získání majetkového prospěchu. Ods. Roman Šulyok si po nezjištěnou dobu opatřoval obživu výrobou padělků cigaret Marlboro na provozovně v Malhosticích. V obavách z trestního stíhání výrobu zastavil a stroje přestěhoval do skladu společnosti Vltava holding a.s. v Lužkovicích ve vlastnictví Lebánků. Tam je chtěl zprovoznit, předvést ukrajinskému zájemci a prodat je. Jeho záměry zmařil Pátrací odbor Celní správy vpádem do skladu 26. srpna 2012. Pořizovací cenu strojů udával v desítkách milionů Kč. Jeho ztráta byla značná. Ve vydírání majetných bratří Lebánkových viděl cestu k získání odškodnění za ztrátu zdroje obživy a majetku. Motivace zločinného jednání je jasná. Svědomí recidivistu zřejmě netrápilo.
Pozoruhodný je ovšem zásadní obrat ve vztahu k orgánům činným v trestním řízení, jimž nakonec vydal spolupachatele. Probudilo se v něm svědomí? Není to jisté, ale v každém případě se rozešel s dřívějším způsobem života kriminálníka. Uspěl s žádostí o podmíněné propuštění z výkonu trestu. Od 27.února 2025 je na svobodě a zatím žije obyčejným životem: pracuje, stará se o rodinu. Snad to tak zůstane. Na rozdíl od větší části tlupy podstatnou část trestu odpykal.
Své spolupachatele zmátl bajkou o prodeji strojů bratrům Lebánkovým, kteří mu je dle jeho tvrzení nezaplatili. Na rozhodnutí pomoci mu k majetku to jistě mělo vliv, ale je neuvěřitelné, že cestou vymáhání domnělého dluhu poškozených s použitím lsti, omezení osobní svobody a násilí se pustili čtyři pachatelé s úplným vysokoškolským právnickým vzděláním. Všichni bezpochyby věděli, že jdou po nezákonné cestě, v rozporu s etickými pravidly jejich povolání. Pikantní to je zvláště v případě policisty JUDr. Františka H., jehož ods. Roman Šulyok označil za stvořitele tlupy zakuklenců, kteří se dopouštěli násilí na poškozených. Je-li svědectví pravdivé, heslo „pomáhat a chránit“ si vyložil vskutku překvapivým způsobem. Svědomí jim všem zřejmě zadusila „mastná“ finanční odměna.
Advokáti a notář nemají v této době jinou možnost než doufat, že se státním zachráncům podaří protahovat trestní řízení až do blížícího se promlčení. Svědectví poškozených a ods. Romana Šulyoka se shodují. Pokud dojde k obnovení odloženého řízení, rozumní lidé na místě podezřelých by hledali cestu k dohodě o vině a trestu. O úloze advokáta Jana S. Lebánkové nevěděli. Mezi jeho výpovědí při podání vysvětlení a svědectvím Romana Šulyoka je určitý rozdíl. Advokát vinu nepřiznává a při akci nebyl v penzionu, ale připouští účast na přípravných schůzkách, čili věděl o všem, co se poškozeným stane. Navíc vtáhl další dva právníky do zločinné akce. Roman Šulyok dokonce tvrdí, že akci vymyslel. Také bych proto panu advokátovi doporučil hledání cesty k dohodě o vině a trestu.
Zcela odlišné dlišné je postavení policisty. Svou účast na zločinu popírá. Jak jsem uvedl v různých článcích, (viz např. Co není zločin) vyšetřovatel i státní zachránci považují svědectví zadavatele vydírání za nevěrohodné a od počátku vyšetřování na jaře r. 2021 stíhání policisty odmítali. Jsem pevně přesvědčen, že se mýlí hrubě a navíc úmyslně. Nepochybuji, že při řádně vedeném vyšetřování podezřelému zapírání nepomůže. Jeho postoj chápu. Případné odsouzení by pro něho mělo velmi nepříznivé důsledky: pošpinění vynikající pověsti a asi ztrátu zaměstnání a výsluhy. Ale pokud by se v něm přece jen probudilo svědomí a přijal by odpovědnost, nakonec by si aspoň zachoval čest. Všichni čtyři by mohli počítat s mírnými tresty, protože jde o velmi starý případ.
Je na místě zamyslit se nad stupněm rozvinutí svědomí a úctou k vykonávanému povolání také v případě všech chybujících účastníků vyšetřování a opatření k ochraně zločinců. Za své počínání by měli nést odpovědnost. Ale kdo je k jejímu vymáhání povolá ?
==============================================================================
V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního vydání mé knihy Škůdci v taláru. V knihkupectvích je ale také novější druhý díl.
Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.