Zdeněk Jemelík, Buráňova corrida

Samo vyprávění, že došlo k únosu a následnému vydírání, je skutkové tvrzení, popřené pravomocným rozsudkem, jenž obstál v dostupných opravných prostředcích. Nemá smysl mást čtenáře zmínkou o dvou předcházejících nepravomocných rozsudcích, protože je odvolací soud pro závažné nedostatky smetl. Jsou právně neúčinné, nejsou důkazem viny. Autor se navíc zapomněl Pavla Buráně zeptat, kdo vlastně ho unesl, když jím poznaní „únosci“ to nebyli. Neví asi, že policie marně pátrala po spojení obžalovaného Jaroslava Novotného s „únosci“ před činem nebo po něm, ať již přímého nebo zprostředkovaného. Žádné nebylo. Nezjistila ani, že by „únosci“ dostali za zločin odměnu. Pouze zadokumentovala návštěvy zlínské policejní služebny v době vyšetřování představitelem bezpečnostní agentury, pracující pro Pavla Buráně. Je pravda, že odvolací soud opakovaně upozornil (avšak nenařídil !) nalézací soud na možnost uplatnit zásadu „in dubio pro reo“, když se znalostí stavu dokazování věděl, že obžalované nelze usvědčit. Je pravda, že odvolací soud neprovedl vlastní dokazování, ale ani k tomu neměl důvod, protože se věcí zabýval třikrát a byl dokonale obeznámen s důkazy, jež shromáždil nalézací soud. A není pravda, že se odvolací soud nezabýval novými usvědčujícími důkazy, které mu prý byly předloženy, když žádné nebyly.

Novináři by se měli spíše zeptat předsedy senátu zlínského soudu Radomíra Koudely, nesporně inteligentního, zkušeného trestního soudce, proč nezprostil manžele Novotné obžaloby již 17. září 2019, tedy druhým rozsudkem, když současně pravomocně, tedy se souhlasem státního zástupce, zprostil obžaloby dva zbývající „únosce“. Nemohl přece počítat s tím, že v důkazní situaci, kterou takto nastolil, jeho odsuzující rozsudek s vysokými tresty pro Novotné obstojí v odvolacím řízení. Z jeho soukromého vyjádření po ukončení hlavního líčení mi je navíc známo, že z rozsudku sám nebyl nadšený. Nechal Novotné zcela zbytečně čekat na pravomocné zproštění až do 16.února 2022.

Pavel Buráň mi připadá jako býk na corridě, který zuřivě útočí na muletu a netuší, že sama muleta pouze odpoutává pozornost od matadora, který mu vrazí meč do hřbetu. Pokud někdo totiž způsobil nehajitelnost Buráňových tvrzení o únosu bez únosců, není to justice, ale policie, a to nikoli olomoucká, ale zlínská. Postavila před soud nešťastníky, které sice Pavel Buráň s vysokým stupněm jistoty „poznal“ při rekognici jako únosce, ale v dokazování před soudem se prokázala jejich nevina tak jasně, že ji uznal i žalobce. Pravomocné zproštění „únosců“ samozřejmě nemohl zvrátit odvolací soud, protože mu to nepříslušelo. A ostatně policie nedokázala při výslechu před soudem uspokojivě vysvětlit, jak na tyto nešťastníky přišla.

Pokud tedy si je Pavel Buráň skutečně jist, že prožil popsanou hrůzu z únosu a vydírání, měl by spíše hledat chyby u policie, která neopatřila nezpochybnitelné důkazy. Mezi policisty při tom kolují báchorky o velkolepé finanční stimulaci Pavlem Buráněm jejich snahy o usvědčení Novotných. Pokud skutečně někoho uplácel (není prokázáno !), může investované peníze odepsat jako neúčelnou ztrátu, stejně jako všechny dosavadní výdaje na ostouzení Novotných a obluzování veřejnosti.

Všiml jsem si, že k oživení jeho mediálních aktivit dochází vždy tehdy, když se jeho věc má dostat do rukou někomu novému. Nejdříve odvolací soud dostal od novinářů „vodítko“, jak má postupovat, po něm přišel na řadu nejvyšší státní zástupce Igor Stříž, od něhož se očekávalo dovolání v neprospěch Novotných. „Zasloužené“ pozornosti se dostalo oběma soudům, jež v řízení na ochranu osobnosti rozhodovaly o žalobě Novotných na zákaz distribuce knihy Zločiny beze zbraní 2, obsahující hanopis „kabrhelky“ Marie Formáčkové. „Pokyny“ dostal i soudce civilního soudu, jenž se zabývá žalobou Jaroslava Novotného na vymožení pohledávky za Pavlem Buráněm kvůli nedoplacení kupní ceny za polovinu jejich společné firmy. A z textu výše zmíněného článku nepřímo vyplývá, že Lenka Bradáčová jako nová nejvyšší státní zástupkyně by se měla zamyslet nad dovoláním v neprospěch Novotných. Jistě ji čeká přiměřená mediální „masáž“ a jsem zvědav, kdo z jejích tradičních kritiků se nechá najmout.

Zabýval jsem se sledováním řízení proti neoprávněně stíhaným manželům Novotným od podzimu r. 2017 do prosince r. 2022. Je mi líto, že od poloviny r. 2022 musí snášet mediální ostouzení, jehož zastavení není v jejich moci. Kdyby toho nebylo, litoval bych Pavla Buráně, že bez rozmyslu vyhazuje peníze na mediální kampaň, která nemůže ovlivnit lidi, znalé věci a vybavené příslušnou mocí. Obluzování čtenářů, neznalých minima trestního práva, ke zvrácení zprošťujícího rozsudku nepovede a neochrání Pavla Buráně před nutností splatit Novotného pohledávku. Kdyby vynaložené prostředky věnoval nějaké charitativní organizaci, udělal by lépe. Znám např. pár nadací, podporujících matky-samoživitelky, které by po jeho penězích rády sáhly.

==================================================================================

V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního knižního vydání mé knihy Škůdci v taláru. Na webu https://www.bezvydavatele.cz/book.php?Id=1573 jsem uveřejnil druhý díl. Ten již ale vyšel i v „papírové“ formě a je dostupný v knihkupectvích.