Čtení na každý den 3

Sókratés (469-399 př.n.l.) měl ve zvyku takto rozmlouvat: Ptal se ho žák: „Pokládáš Archeláa, bohatého krále makedonského, za blaženého?“ „Nevím,“ odpověděl Sókratés, „nikdy jsem s ním totiž nemluvil.“ „Ty to jinak nemůžeš zvědět?“ „Vůbec ne.“ „Ty tedy nedovedeš říci ani o perském králi, jestli je blažený, či ne?“ „Nedovedu, nevím jak je vzdělaný, jak je dobrý.“ „Jakže? Ty si myslíš, že v tom je štěstí života?“ „Ovšem, považuji vůbec dobré za šťastné, zlé za ubohé.“ „To je tedy Archeláos ubohý?“ „Zajisté, jestliže je nespravedlivý.“

Filosof Díogenés ze Sinópy (asi 400-323 př.n.l.) hlásal, že člověk je tím šťastnější, čím méně má potřeb. Chodil bos, bydlel v sudě a vlastnil jen jedinou věc: dřevěný kalíšel na pití. Ale i ten odhodil, když uviděl hocha, jak pije z dlaně. Alexander Veliký, makedonský král a světovládce, se přišel na něj podívat do Korintha. „Řekni jen, Díogene,“ odlovil ho. „co si ode mne přeješ, všechno ti splním!“ Očekával, že Díogenés požádá o zlato a drahé kameny. Díogenés se však usmál a odpověděl: „Tak buď tak dobrý a jdi kousek dál, děláš mi stín, když já se tady opaluji na sluníčku.“ Tu Alexander zvolal: „Kdybych nebyl Alexandrem, věru bych si přál být Díogenem!“

Do Díogenova sudu vlezly jednou myši. Filosof se na ně podíval a řekl: „Koukejme se, i ten Díogenés někoho živí.“ Ptal se ho jeden občan: „Není to nějaké věštné znamení, že mi myši doma ohlodaly střevíce?“ „Ani ne,“ odpověděl Díogenés, „ale kdyby ti ty střevíce rozkousaly tu myš, to by bylo namoutě věštné znamení!“

V Athénách se konal závod ve skoku a tu se jeden Athéňan chlubil, že když byl na ostrově Rhodu, všechny tam ve skoku překonal. Tu mu Athéňané řekli: „Tady je Rhodos, tady skákej!“ (Hic Rhodus, hic salta!)

Sicilský král Agathoklés (vládl v letech 316-289 př.n.l.) pořádal nádherné hostiny, ale vždycky kladl vedle zlatých pohárů několik hliněných hrnců. Na otázku vznešených hostů, proč to dělá, odpověděl: „ To abych nezapomněl, že můj otec byl hrnčířem!“

 

POKRAČOVÁNÍ V PŘÍLOZE PDF