Čtení na každý den 4

- 422 -

1.října

Konec obránců republiky

Tak zemřeli Cassius a Brutus, nejušlechtilejší a nejproslulejší Římané, jejichž statečnost byla s výjimkou jediného provinění nade vší pochybnost. I Gaius Caesar je učinil svými přáteli, ačkoliv byli jeho protivníky a stáli při Pompeiovi Velikém, a jeho přátelský vztah k nim se změnil v otcovský. Rovněž senát je měl stále ve velké oblibě a v jejich neštěstí projevil vůči nim velký soucit; kvůli nim dvěma vyhlásil všeobecnou amnestii, a když uprchli z města, pověřil je správou provincií, aby se s nimi nejednalo jako s vyhnanci. Neznamenalo to, že by senát Caesara přezíral nebo že by měl dokonce radost z jeho smrti. I za jeho života obdivoval jeho dokonalost a šťastný osud a po jeho vraždě mu vypravil pohřeb na státní útraty. Rozhodl, že jeho opatření zůstanou v trvalé platnosti úřední místa a správu provincií uděloval podle Caesarových písemných směrnic v přesvědčení, že nelze přijít na nic lepšího, než co zamýšlel Caesar. Velká náklonnost a obavy o oba muže vedly senát k tomu, že přezíral pomluvy. Mezi vysoce urozenými vyhnanci si získali větší úctu než Pompeius, ačkoliv byl blízko Itálie a nevedl žádný nesmiřitelný boj, kdežto Brutus s Cassiem jednali ve větší vzdálenosti než on a vedli zápas na život na smrt.