Zmatené představy o lidských hodnotách

“Koho vědomosti jsou neúplné,

nedojde nikdy hloubky poznání

K těmto negacím mravnosti lze ještě přiřadit ješitnost, pýchu, hrubost, vládychtivost, závistivost, žárlivost, lakotu, sobectví, zlostnost, zpupnost a mstivost. Nectností je tedy podstatně více, neboť jak pravil již zmíněný Sün-c´:

“Přirozenost lidská je v základě zlá. To dobré v ní je pouze vypěstované.”

Morálka je historicky, sociálně, ekonomicky i místně podmíněný soubor obecně anebo jen skupinově uznávaných a dlouhodobě užívaných pravidel chování (morální normy), která v daném čase, místě a skupině vymezují společenská “pravidla hry”.

Morálka je závislá na společenském postavení, majetku, národnosti, příslušnosti k rase, víře, třídě apod. Chování odpovídající ustáleným morálním normám lze pak označit jako moralitu anebo morálnost.

Morálku zpravidla dělíme na:

- náboženskou (křesťanskou, muslimskou, judaistickou, hinduistickou apod.),

- společenskou (kastovní, aristokratickou, měšťáckou, třídní, komunistickou,

fašistickou, nacionalistickou, válečnickou, příživnickou, loupežnickou apod.),

- pracovní (včetně úřednické, vojenské, policejní apod.),

- sportovní (sportovní pravidla),

- skupinovou (rodiny, školy, spolky, politické strany, party, kluby apod.),

- zločineckou (zlodějské či lupičské bandy, gangy, mafie) apod.

V každé společnosti platí nejrůznější morální normy, které mohou trvat celá tisíciletí anebo se rychle mění současně se změnou náboženského anebo politického systému. Morálka jednotlivců se pak mění i s jejich posunem na společenském “žebříčku” vzhůru nebo dolů anebo z jedné společenské skupiny (vrstvy) do skupiny jiné (úspěšní revolucionáři, zbohatlíci, politici apod.).

Morálka je často v příkrém rozporu s mravností i s obecně uznávanými mravními zásadami (principy) – zejména s rovností lidí bez rozdílu rasy, víry, přesvědčení, národnosti, pohlaví a společenského postavení. Krajnostmi morálky jsou na jedné straně např. brutální vraždy žen a dívek z “rodinné cti”, typické výhradně pro islámské komunity (a to i v západní Evropě), a na druhé straně naivní humanismus, který v důsledku náboženských předsudků a mylných představ o přirozené dobrotě člověka důsledně (a nesmyslně) chrání právo na život i těch nejhorších zločinců, včetně nejrůznějších teroristů, diktátorů a tyranů, přičemž současně popírá právo nevyléčitelně nemocného a trpícího člověka na vlídnou a bezbolestnou smrt (euthanazie).

Mravní kvalita morálky proto může být velmi nízká anebo dokonce záporná, zejména dlouhodobě podporovaný extrémní nacionalismus a expanzionismus, násilnictví, lupičství, zlodějství anebo příživnictví. Nejblíže mravnosti je morálka sportovní, jejímž základem jsou od starověku poctivost, spravedlivost, slušnost a rovné podmínky soutěže (fair play). Kdo tato pravidla porušuje, je diskvalifikován a nezřídka i opovrhován.

Přírodě i vesmíru jsou lidské kategorie cizí a obsah jim dávají pouze lidé ve svých rozporuplných představách. Neexistují tam tedy spravedlnost, mravnost ani mravní hodnoty, ale pouze přírodní i vesmírné zákony, které v důsledku své neznalosti stále porušujeme. Pouze Anaximandros z Mílétu (asi 610-546 př.n.l.) se pokusil ztotožnit přírodní cykly i děje se spravedlivým střídáním protikladů (teplo-zima, sucho-vlhko atd.), a již zmíněný Hérakleitos z Efesu (544-484 př.n.l.) na něj navázal teorií o jejich věčném boji, která se pak stala základem dialektiky.

Lidská psychika je proměnlivá a stejně tak jsou proměnlivé i kolektivní a individuální představy o lidských hodnotách. Zatímco v civilizované části lidstva převažuje mravná představa, že základními lidskými hodnotami jsou pravda, spravedlnost a mír, v těch méně civilizovaných anebo necivilizovaných společnostech převažuje nemravná představa, že základními (a prospěšnými) lidskými hodnotami jsou lež, krádeže, loupeže, násilnosti, dobyvačná válka a k tomu ještě v mnohých muslimských zemích nevázaný sex (stačí si jen přečíst islámské představy o Alláhově “rajském hambinci”).

Kolektivní, skupinové i individuální představy o lidských hodnotách jsou tedy proměnlivé v závislosti na míře vědomostí, zkušeností a mravní vybavenosti. Pravdomluvnost, poctivost a dobrá pověst jsou dominantními hodnotami pouze pro ukázněné a mravně vyspělé jedince, zatímco pro mnohé národy, etnika i mravně zanedbané jedince jsou dominantními hodnotami lež, bohatství, úspěšnost a moc i za cenu společenského opovržení.

Zatímco představy o mravnosti a základních lidských hodnotách jsou od starověku na celém světě stejné, kategorické a neměnné pro všechny lidi bez ohledu na jejich rasu, náboženství, přesvědčení, národnost, pohlaví a společenské postavení (tyto ctnosti jsou totiž všude stejné a nikdo nechce být obětí lží, nespravedlnosti, podvodů, krádeží a násilí), představy o morálce a základních hodnotách mravně nevyspělých jedinců, jednotlivých skupin obyvatelstva, etnik anebo i celých národů bývají nemravné a mohou být vzájemně neslučitelné. Tyto rozdílné představy jsou pak důsledkem zanedbané výchovy, což v dnešní multikulturní době může být zdrojem vzájemného nepochopení, nevraživosti, nenávistného napětí anebo dokonce války.

Mravná kategorizace hodnot umožňuje správnou životní orientaci (správné poznání) a přesná definice problémů je předpokladem k jejich pochopení i vyřešení (správné rozhodnutí, správná mluva a správné jednání).

Nepodceňujte proto starověké filosofy, kteří po celá staletí bádali, srovnávali a analyzovali lidské chování a o správné životní cestě a smyslu lidského života toho věděli mnohem více, než naši ukvapení, povrchní a namyšlení současníci.

“Slepotou je raněn tento svět a jen málokdo prohlédne.” (Buddha)

 

V Plzni dne 5.2.2026